V České republice existuje 137 dětských domovů rodinného typu, kde žije přibližně 1 % dětí. Tyto děti často procházejí životními situacemi, které by žádné dítě zažít nemělo, a přesto dokážou, pokud jim je věnována adekvátní péče, vyrůst v zodpovědné mladé dospělé, kteří mohou být přínosem pro společnost.

Dětské domovy zajišťují ústavní péči tam, kde biologická rodina nemůže nebo selhává. Přestože pohled veřejnosti na dětské domovy není vždy pozitivní, jejich práce je nesmírně důležitá. Děti v domovech zpravidla pocházejí z prostředí fyzického a psychického týrání, zanedbávání, sexuálního zneužívání nebo domácností, kde rodiče čelí závislostem či sociálním problémům. V některých případech jsou děti do domovů umísťovány na vlastní žádost, protože situace v jejich rodině je neudržitelná.

Pobyt v dětském domově dětem přináší bezpečí, pravidelnou stravu, čisté oblečení a prostředí, ve kterém mohou začít překonávat své trauma. Zaměstnanci domovů, psychologové a psychiatři poskytují odbornou podporu a dlouhodobou péči, která dětem pomáhá se vrátit do života.

Debaty o nahrazení dětských domovů pěstounskou péčí často přehlížejí skutečnost, že síť náhradních rodin je nedostatečná – nejen co do počtu, ale i co do schopnosti zvládnout děti s vážnými zdravotními a psychickými komplikacemi. Těžce traumatizované děti, děti s postižením či větší sourozenecké skupiny nelze jednoduše umístit do náhradní péče, a proto dětské domovy zůstávají nezastupitelnou institucí. Statistiky ukazují, že počet ohrožených dětí roste, přičemž preventivní programy a podpora rodin zatím nestačí. Přestože se zvyšuje počet dětí v náhradní rodinné péči, počet dětí v dětských domovech zůstává téměř stejný.

Dětské domovy mají proto v naší společnosti nezastupitelnou roli. Namísto jejich omezování by měly získat adekvátní podporu, aby se mohly plně soustředit na péči o děti. Investice do dětských domovů je zároveň investicí do budoucnosti – do dětí, které díky péči mají šanci stát se hodnotnými členy společnosti.